Lékem na strach je řád
Strach k životu patří. Chrání nás, varuje, někdy i ochromí. Ale nemusí nás řídit.
Lékem na strach totiž není útěk – ale řád.
Z vlastní zkušenosti z více než třiceti let strávených v armádě i z koučovací praxe vím, že řád dokáže utišit chaos a přinést klid. V armádě často rozhodoval o přežití. Dnes ho vnímám jako klíč k vnitřní stabilitě – ať už čelíme pracovnímu stresu, nejistotě nebo tlaku každodennosti.
Řád jako lék na strach a chaos
Strach nelze vymazat, ale dá se s ním naučit žít v míru. V armádě jsem pochopila, že řád je rám, který nese i tehdy, když všechno ostatní padá. Mnoho lidí si řád spojuje s buzerací, omezováním, tlakem. Jenže skutečný řád není klec.
Je to opora – systém drobných kroků, který nám pomáhá cítit se bezpečně, když se svět kolem rozpadá.
Z armády do koučinku
Více než třicet let jsem sloužila v armádě. Na misích i v krizích byl strach každodenním společníkem. A přesto – ve válečné zóně jsem se často cítila bezpečněji než na české dálnici. Zní to paradoxně? V armádě totiž nikdo neporušoval pravidla. Každý věděl, co má dělat. Řád byl zárukou přežití.
A právě tuto zkušenost dnes přenáším do své koučovací práce. Pomáhám lidem vytvořit si vlastní systém jistoty a klidu – ne vojenský, ale lidský. Takový, který dává vnitřní stabilitu a prostor pro dýchání.
Řád není klec, ale opora
I v civilním světě může vládnout chaos – strach o zdraví, práci, děti, budoucnost. Média nás zahlcují hrozbami, které nemůžeme ovlivnit, a právě tehdy přichází pocit bezmoci.
V takových chvílích pomáhá vytvořit si malý osobní řád. Ne ten, který svazuje, ale ten, který nese (jako ten rám obraz😊).
Už během pandemie covidu se ukázalo, jak moc ovlivňuje náš klid i malá změna: vypnout zprávy, jít ven, potkat přátele, dát tělu i hlavě prostor dýchat.
To všechno jsou drobné dávky řádu, které vrací mysl zpět do přítomnosti.
Tři kroky, jak začít budovat řád
Chcete si to vyzkoušet? Můžete začít s jednoduchými kroky:
- Ranní trojice – napište si tři priority dne.
Ne víc. Tři věci, které zvládnete – a večer si řeknete: „Tohle jsem dokázala.“
- Malý rituál – třeba šálek kávy nebo krátká procházka bez mobilu.
Opakování tvoří jistotu. A řád vnitřní stabilitu.
- Večerní reflexe – krátce zhodnoťte den. Co se povedlo? Za co jste vděční?
Tyto drobnosti pomáhají vytvářet pocit jistoty a zároveň snižují úzkost.
💡 Tip z připravované knihy Průvodce sebekoučinkem:
„Každý večer si napište jednu věc, za kterou jste vděční. I drobná vděčnost dokáže posílit vnitřní řád a přinést klid.“
Disciplína s laskavým vedením
Vím, jaké to je obstát ve strachu.
A vím i to, že řád může být empatický.
V koučinku proto nesázím na přísnost, ale na pevnost v jemnosti.
Pomáhám lidem hledat jejich vlastní rytmus, který přináší klid a sílu.
Spojuji přesnost vojenské disciplíny s lidskostí a pochopením.
A funguje to.
🌗 Když strach dostane tvář
„Na začátku jsem měla pocit, že mě strach ovládá – hlavně obavy z budoucnosti a nejistota.
Díky kurzu Péče o strachy jsem se poprvé naučila svůj strach pojmenovat, podívat se na něj zvenčí, a dokonce se s ním ‘domluvit’. Dnes už mě neparalyzuje – naopak mě upozorňuje, kde potřebuji víc klidu.“
— účastnice kurzu
V kurzu Péče o strachy se účastníci učí dát svému strachu konkrétní podobu, porozumět mu a tím nad ním získat nadhled.
Když strach zhmotníte, přestává mít moc – a vy znovu získáváte vedení nad svým životem.
Podobné techniky popisuji i v připravované knize Průvodce sebekoučinkem, která nabídne 12 tematických kapitol a 31denní kalendář praktických cvičení.
Když potřebujete oporu
Každý z nás má období, kdy ztrácí jistotu. V takových chvílích pomáhá, když si kolem sebe vybudujete řád, který hladí místo svazuje.
Koučink může být právě takovou oporou. Pomůže vám najít váš rytmus, váš klid, váš směr.
👉 Cítíte, že by vám víc řádu přineslo i víc klidu?
Mrkněte na můj top kurz nebo mi napište. Ráda vás provedu krok za krokem — s pevností, která dává jistotu, a s laskavostí, která dává odvahu.
Když potřebujete oporu, řád pro náročné období si můžete navrhnout i díky koučinku. Koučink je tu proto, aby byl oporou lidem, kteří chtějí najít klid a jasný směr.
ÚRYVEK Z KNIHY JANKY KOSECOVÉ
(...) Je mi 12 let a je krásný, slunečný, letní prázdninový den.
Nakrmím zvířata, vezmu husy k potoku a odpoledne jdu ještě zalít kytky na hrob
babičky a strejdy.
Beru si své kolo značky Favorit, na které jsem extrémně hrdá, protože jsem si na něj vydělala sama – posbírala jsem ovoce a zeleninu na zahradě a odnesla vše do výkupu.
Kromě toho prodávám ovoce a zeleninu každému, kdo si u nás zabouchá na bránu.
Občas k tomu přidám i nějaké to vajíčko. V době, kdy přijíždí lidi autobusem z práce, beru taky
často zeleninu a ovoce, zejména jahody, s sebou do centra vesnice, tam,
kde je autobusová zastávka. Produktů ze zahrádky máme spoustu, vlastně nadbytek, doma už spolu totiž žijeme jenom já, máma a děda. Moji podnikavost nakonec oceňuje imáma. Někdy při sběru ovoce a zeleniny
soutěžím s dědou. Jako milovník pálenky si ji umí vypálit i z těch jahod.
Rozhodčím, kdo si co ze zahrady může vzít, je máma. A ta více podporuje
moje prodejní schopnosti než dědův alkoholismus…
A tak už si frčím na svém úžasném sportovním kole zelené barvy s dvěma
plechovými konvemi na řídítkách směrem na hřbitov.
„Každý z nás má své malé království – někdy skutečné, jindy vytvořené ve
fantazii. Jak vypadalo to vaše? A co vám do života přineslo? Odpovědi si
můžete vyzkoušet v cvičení Cesta životem, které vám pomůže nakreslit mapu
vašich životních křižovatek.“(…)
Více se dozvíte v prvotině Janky Kosecové, která vyjde koncem listopadu 2025 a bude k dostání mimo jiné na portálu https://bookla.cz/eshop.
